... "prosím, nakresli mi beránka!"

... o Atlasu podnebí Česka

3. 3. 2009 21:29
Rubrika: Vlastně °na zakázku° | Štítky: atlas , ČR , klima , meteo , věda

Dříve než vůbec začneme listovat stránkami knih, kolikrát si dovolíme už předem odhadnout, co asi bude jejich obsahem. Není to chyba? Je to dáno možná i tím, že člověk se k novým věcem staví s určitým, někdy i velkým (a povrchním) očekáváním, a nejednou pak bývá zklamán. To už je ovšem úděl přílišné zvídavosti a nadšení. V celkem nezkušeném zamyšlení nad procesem vzniku této a jí podobných publikací se tedy pokusím emocím nepodlehnout, a na pomoc si s dovolením vezmu i něco z názorů a pohledů jiných.

Pro začátek jsem si našel příslušné významy a definice slov, které přímo označují naše téma a vložil je do úvodu této práce, abych se mohl při psaní trochu míRnit a příliš neodbočoval jinam:

 

Esej - (slovo řeckého původu, latinsky exagium – vážení, francouzsky essai – pokus, zkouška) je literární odborně publicistický žánr středního či kratšího rozsahu, úvaha na určité téma, spočívající v přemýšlení o faktech a jejich hodnocení. Autor eseje posuzuje problém v širším kontextu, komentuje současná řešení a naznačuje nová, často klade otázky a společně se čtenářem na ně hledá odpověď. Esej je tedy jakýsi dialog autora se sebou samým i se čtenářem. Je často psána živým, obrazným jazykem. Nejběžnějšími tématy je: literatura, politika, věda, umění, společnost apod. (definice např. z Wikipedie)

 

Atlas    -    sbírka zeměpisných dat

-  soubor map spojených účelem, tématikou, měřítkem nebo měřítkovou řadou, generalizací a dalšími systémovými hledisky, zpracovaný koncepčně kartograficky a polygraficky jako jednotné dílo. Právě jednotností díla se odlišuje od prostého souboru map.


Podnebí
(= klima) - dlouhodobý režim počasí podmíněný energetickou bilancí systému Země-atmosféra, atmosférickou cirkulací, charakteristikami povrchu podkladu (povrchu zemského a objektů na něm) a lidskými zásahy. Tento režim se rok od roku v desetiletích poněkud mění - kolísá kolem střední hodnoty. Kolísání podnebí je v historickém období poměrně malé, avšak v geologickém měřítku jsou svědectví o jednostranných výchylkách podnebí trvajících tisíce let i řádově déle (doby ledové, meziledové). Podle velikostí podnebních jevů a dějů se rozlišuje makro-, mezo- a mikroklima (podobně se dělí meteorologie na tytéž velikostní obory) doplňované někdy i kategorií "místního podnebí" mezi mezo- a mikroklimatem. Vědním oborem, který popisuje, vysvětluje podnebí, popřípadě i předpovídá jeho změny, je klimatologie, považovaná dnes za součást meteorologie.

 

 

Na mém stole tedy leží kniha. Široká na palec, formát A3 - podélně zkrácený. Zdaleka jsem si nemyslel, že by se do běžné studentské tašky mohla v knihovně vejít, ale kupodivu - měla tam ještě rezervy. Toho dne byl v evidenci zapůjčen jeden z pěti na první pohled krásných exemplářů: Není to trochu zarážející poměr vzhledem k „aktuální“ situaci okolo této publikace? Inu, nic není jako dřív, nic není jak bejvávalo, ... nastala nová doba, přišel čas. Čas ...pro atlas. Aspoň pro mě určitě.

Mezi tímto a předcházejícím odstavcem stojí časově několik dnů, tudíž tato práce nebude odevzdána tak brzy jak jsem původně řekl. (úsměv) A co mě vlastně „zdržuje“?  Nejlépe to asi vystihnu slovem „vstřebávání“ a vůbec uvědomování si rozsáhlosti díla, vydaného v roce 2007 hydrometeorologickým ústavem v koedici s universitou Palackého. Tvůrcům se povedlo dát dokupy a věnovat v jedenácti kapitolách dvěstěšedesáti stran na třista map, stopadesát grafů, k tomu doplňující fotografie s vysvětlujícím textem, který se paralelně odvíjí celou knihou i v angličtině. Na české poměry nezvyklé. Opravdu je toho dost, čím by mohl být překvapen, troufám si tvrdit, možná i řadový odborník.

Co bych chtěl ale tak nějak zdůraznit nejvíce je časový interval, během něhož byla data (map, grafů) pořizována a o kterém toho tolik vypovídají: jde o léta 1961 až 2000, tedy 40 let.

            Pro představu se pokusím vymyslet nějaké člověku bližší přirovnání, jímž bych vysvětlil obsah či lépe snad objem této knihy potencionálním uživatelům atlasu, pokud je to vůbec možné. Posuďte sami:

„...narodilo ses v roce 1941 (sice s nízkou pravděpodobností, protože během 2. světové války prý ničeho nebylo moc nazbyt), přežilo jsi útrapy koncentračního tábora, Tvoji rodiče tělesně nikoliv. V době tápaní a hledání svých kořenů se Tě ujaly řádové sestřičky působící tajně poblíž trosek vašeho domu. Získalos od nich možná i víc než základní vzdělání, stravu, střechu nad hlavou. Ale nemohlo jsi zůstat. Uchýlilo ses do samoty horské chatrče, kde ve společnosti pohostinného dobráka od kosti, našlo jsi (aspoň prozatím) smysl života v jeho každodenním pozorování a zapisování jakýchsi povětrnostních změn. Nikdy nezapomeneš, jak ten děda bláznivej stával za  bouřky u prasklého okna a počítal blesky jeden za druhým, prý ve jménu jakési vědy. Když Ti bylo dvacet, psal se rok 1961. V té době se už leckde ve Tvé vlasti hlásily ke slovu ty barevné kraksny, černobílá už byla „v kurzu“ dlouho, o rádiu nemluvě. A jak jsi na tom Ty? Zrána jdeš podojit kozu, co Ti zbyla po dědovi jakožto dědictví spolu s přístroji meteostanice a „hejnem“ ovcí na svahu pod salaší. A životních zkušeností? Už nyní jich máš k nezaplacení. Ač netoužíš po civilizaci tam dole, po každodenní obchůzce těch podivných a přec tak známých přístrojů, musíš si nad hrobem „dědy pěstouna“ do vašeho společného deníku připsat, že pro ni (civilizaci) stejně pracuješ... „Jaký jiný smysl by v tom tady nahoře u všech ďasů vězel?“ – čmáRneš si do horního okraje stránky... a začneš přemýšlet nad tím, co by se dalo kde vylepšit a jak udělat přesnější měření. Posílen odkazem svého předchůdce nakonec nepochybuješ, že někdy v budoucnu bude vaše práce zúročena.

Týdny plynou, zásoby potravin mizí... mizí? – ne, to není to správné slovo. Scházíš dolů, také abys ve městě prodejem toho, co Ti už přestává chutnat (ovčích a kozích naturálií) získal prostředky pro oživení dědovy knihovny a arsenálu „meteozařízení“. Jeden z teploměrů je prasklý ještě od zimy a anemometr by taky potřeboval trochu promáznout. No, ještě zbývá poslat hlášení o výsledcích Státnímu meteorologickému ústavu a zpátky do lesů. Cestou pak potkáváš známé duo děvčat, která jakoby rozuměla údělu samotáře - nebojí se věnovat Ti svěží úsměv a zamávání. Hmmm, jak smutný by byl svět nebýt těchto setkání... a s pocitem Johna Dunbara (toho, který Tančí s vlky) stoupáš svahem vzhůru...  

Teď přichází otázka: „Co když za vznikem atlasu stojí aspoň trochu  podobné příběhy, desítky takových? Anebo jsem úplně vedle? Jestli se nepletu, věda má obvykle dvě možnosti jak získat data o nějakých jevech: buď pokusem - ten si musí sama taky "ošéfovat", anebo pozorováním, v němž tahá za nitky už někdo jiný. A pak tady máme ještě celou řadu lidí, kteří mluví (mluvili) o svém přínosu jako o vnuknutí, zjevení. Dnes sice žijeme v době, kdy se digitálně modelují například tornáda, povodně, různé negativní dopady na prostředí, ledacos se dá přibližně nebo i přesně vypočítat a „vyfantazírovat“ do prognóz. O to víc překvapí, že i v takovém počínání je kousek té „pravdy“. Ale dříve se zřejmě mnohem víc jen tiše a kolikrát i dlouho pozorovalo. Aha, slovo „dlouho“ - to dnešní doba taky nerada slyší, když něco trvá dlouho...

           

        Druhé nedokonalé připodobnění atlasu je kratší, a možná by se líbilo dětem:

         Když se Tvoji rodiče dokoukají na večerní Zprávy, netrpělivě lamentují nad množstvím reklam, které předcházejí Počasí. Je to tak? Táta snad ještě ocení, že „v pauze“ mezi nimi zahlédne sportovního redaktora, kterému se splašila ústa, takže jen stěží zaregistruje kolikže to vlastně Vítkovice vyhrály..., ale mamča toho má akorát tak dost, takže dřív než se k televizi vrátí zpět, paní Rosnička ukončí ten příšerně DLOUHÝ monolog u mapy naší republiky, kterému nebudeš zcela rozumět ani po absolvování gymnázia. Jediné co se pokusíš zapamatovat na dva tři dny dopředu, je obrázek sluníčka trochu zakrytého mráčkem a předpovídané teploty pod tím, (abys to mohlo říct mamce až příjde – zase pozdě). A protože podnebí je jednoduše každodenně měnící se sled těch sluníček, mráčků, deštíků, sněhových vloček a třeba ještě teplot, musel bys 40 nebo 50 let tohle stále na mnoha meteostanicích po naší republice sledovat a zapisovat, a pak ještě do smrti porovnávat a propočítávat, a to i kdyby Ti při tom pomáhal počítač. Ani potom by však nebyl Atlas podnebí Česka hotov, myslím si. Alespoň ne v takové podobě, na jaké se podílel během 7 let asi 45členný tým „zasvěcených“.

Už na začátku tohoto dokumentu při vymezení pojmů „atlas“ a „podebí“ mě napadlo, že půjde o běh na dlouhou trať. Kdybychom měli načrtnout nebo vytvořit třeba plánek své vlastní obce, možná bychom to zvládli i za pár minut, včetně významných bodů, cest, a podobně. Jsou to vizuálně viditelné a celkem neměnné znaky prostředí. Zkuste ale nějak načrtnout směr převládajícího větru během roku, stanovit množství srážek nebo počet „slunečných“ dnů pouze v místě bydliště. A mělo by to vůbec smysl, v tak malém měřítku? Každopádně, většinou budeme mít co dělat se statistikou v čele s průměrem, četností hodnot a snad i kontingenčními tabulkami.

            Mladá meteoroložka Dagmar Honsová v jednom blogu interpretuje tuto novou publikaci jako symbiózu klimatu s papírem, celé dílo velmi obdivuje a jedním dechem vzpomíná na atlas starý - Podnebí Československa z padesátých let 20. století. Jednalo se (a stále jedná, protože mnozí odborníci na něj nedají dopustit) o soubor samostatných map o velikosti větší než formát A2, takže na listování prý je potřeba mít po ruce nějakého zručného asistenta a hodně velký prázdný stůl. Leckdo proto musí zvolit přízemní variantu prohlížení, a to v kleče na podlaze, protože stůl nemá doma vůbec. Dále konstatuje, že nový atlas není v běžných knihkupectvích dostupný, knihovny jej mívají, jistojistě pak je k doptání u institucí, které jej vydaly. Přidává pak „praktické“ tipy, k čemu informace v atlasu využít: ... „můžete z něj před dovolenou vyčíst Vaše šance na jasnou oblohu, pravděpodobnost sněhové pokrývky nebo jej za 700 Kč pořídit jako dárek vašemu blízkému – nadšenci. Ale zdá se mi, že její článek bez jakéhokoliv negativa měl spíše čtenáře nalákat.

Pan Vít Voženílek, jeden z autorů, začíná jiný článek tvrzením, že péče o monitorování klimatu a podrobné zpracování jeho klíčových elementů  je jedním ze základních indikátorů jeho ochrany. Tuto větu bych přeložil asi takto: chceme-li to „co je pod nebem“ (podnebí) chránit, musíme to nejdříve poznávat. A pakliže se má něco chránit, tak je třeba vědět proč, jak moc, jakým způsobem, a třeba i pro koho. Někteří odborníci dodávají, že „chránit“ někdy také znamená „nechat něco prostě konečně na pokoji.“  Ale to jsem trochu odbočil.

Dále pak se vyjadřuje právě k onomu starému atlasu, ve kterém se přece jen počítalo s daty let 1901 až 1950, tudíž přestože je stále docela v oblibě, není už tak aktuální jak býval. A odkazuje nejen odbornou veřejnost na nové prameny poznání.

            Abych se přiznal, s nejtvrdší kritikou na toto nové „tematické kartografické dílo s encyklopedickými prvky“ - jak je uvedeno v úvodu kapitolky „HOW THE ATLAS CAME TO BEING“, jsem se setkal během výuky ve škole, kdy se nám vyučující snažil i na těch nejmenších chybách přiblížit původní zásady kartografie a dalších disciplín. Svoje připomínky pak podpořil recenzemi, které byly napsány lidmi jak se říká „od fochu“.

Kritika je opravdu kolikrát lepší než poklonkování a plané řeči. Navíc napomáhá zdokonalení. Co se jim tedy na atlase nelíbilo? Spíše než obsah odborný (klimatický) je napadána prezentace atlasu po stránce kartografické a estetické. Laický čtenář – já patříc stále mezi ně, si takových věcí bez upozornění ani tak nevšimne. Ovšem lidé, kteří s ním možná budou pracovat dennodenně, to bude „bít do očí“ stále. Konkrétně jde o chyby digitálního zpracování vrstev softwarem GIS a generalizace map, špatné pojetí koncepce některých diagramů a map, prohození názvů sousedních meteostanic, určitá nepřehlednost a nejednoznačnost. Neměli bychom zapomenout na fakt, že k publikaci náleží také CD, na němž jsou mapy ve formátu .pdf. Určitý problém je spatřován v jejich rozdílné kvalitě. Zatímco mapy v měřítku 1 : 2 000 000 jsou kvalitní, „údaje“ v měřítku 1 : 1 000 000 jsou údajně téměř nečitelné. (Nemohu posoudit, protože v knihovně mi CD k publikaci nevydali.) O to víc překvapí, že publikace získala ocenění: v soutěži Mapa roku 2008 „utržila“ Zvláštní ocenění odborné komise za kvalitní zpracování (?!) Snad tomu přispěly obecně přijatelné klady jako anglicko – český text, použití celkem vhodných barevných škál a měřítkových řad, kvalita tisku a co je velmi ceněno: přechod stránek – žádné informace se vám neschovají ve vazbě, protože kolem ní je zóna, která se na obou stránkách po celé délce vzájemně překrývá.

Pokud si dobře vzpomínám ještě na negativa, tak vyučujícímu se nelíbilo, že v úvodu je sice přehledná avšak nepodrobná mapa Česka, pouze s vybranými popisnými názvy některých českých pohoří, nejvýznamnějších vodních toků a sídel. Zkrátka čekal by na úvod něco objemnějšího, já asi taky. Ale možná to byl záměr kolektivu autorů. Patrně chtěli podnítit zájem čtenáře a přimět jej, aby aspoň jednou za čas vynašel a oprášil svůj starý dobrý Školní atlas světa. Tak jako jsem to udělal já. (úsměv)

 

Tak tedy, kdy asi bude potřeba vydat další „aktuálnější“ atlas podnebí Česka? Za padesát anebo už za pětadvacet let... A bude to vůbec potřeba? Starověké civilizace Střední Ameriky prý propočítaly a určily rok 2012 za zlomový pro charakter Země. Tak uvidíme, jestli k něčemu dojde, anebo se jen soudobým vědcům nepovedlo přesně rozluštit starodávné cifry a „sekli“ se o pár desítek let. 

Zobrazeno 3647×

Komentáře

vojtec

já bych raději nový "Národní atlas" pokrývající všechny možné prostorové-geografické jevy, než tuhle klimatologickou specialitku;-)

s1rejda

No, všiml jsem si, Vojto, že působíš mimojiné i v oblasti geografie. Ten atlas co bys rád, anebo raději...(úsměv), existuje vlastně takový ve "starší" verzi?

vojtec

Nevím, jaký je Tvůj obor, každopádně jsem založil společenství geografů a příbuzných oborů http://www.signaly.cz/zemepis uvidíme, jestli se nás najde víc a bude tohle společenství mít nějaký přínos..<br />
Existuje Národní Atlas ČSSR z roku 1966, mám to štěstí být jeho majitelem. Druhým a skutečně krásným dílem je Atlas Republiky Československé z roku 1935. Toť vše. <br />
Pak existují ještě velké české (=československé) atlasy světa: Československý vojenský atlas 1965 s vojenskohistorickou částí a Vojenský zeměpisný atlas z roku 1975 jako druhé vydání předchozího, ale už bez vojenskohistorické části.<br />
Dále stojí za zmínku: Atlas československých dějin 1965, Atlas obyvatelstva ČSSR z roku 1962 a z roku 1988, starý Atlas podnebí Československé republiky z roku 1958, a Atlas životního prostředí a zdraví obyvatelstva ČSFR 1992. <br />
Oproti nám jsou na tom lépe Slováci, kteří vydali Atlas krajiny Slovenskej republiky v roce 2002 http://enviroportal.sk/atlas/

s1rejda

Jaj, netušil jsem, že toho máme tolik (a možná ještě víc), jenže je to pravda trochu zastaralé. Ten slovenský geoportál se prohlíží dobře - a co mě na něm překvapilo... autorem některých (jak to říct) asi ´tématických´ vrstev (map) je profesor Minár, který nám každý sudý pátek přednáší Užitou a dynamickou geomorfologii. Umí to fajně podat - krásně po slovensky. (smích) I když jsem teda zelenáč, nebo možná právě proto, přesouvám se s diskuzí do Tebou založeného společenství... díky.

Zobrazit 4 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková