... "prosím, nakresli mi beránka!"

Promluva římského biskupa na Květnou neděli 24.3.2013

25. 3. 2013 0:53

1. Ježíš vstupuje do Jeruzaléma. Dav učedníků doprovází ho ve sváteční náladě, okraje svých šatů kladou Ježíšovi pod nohy, hovoří se o zázracích, které vykonal, a jsou slyšet hlasité chvály: "Požehnaný král, který přichází ve jménu Páně. Mír v nebi a sláva na výsostech "(Lk 19:38).

 

Davy, slavení, chvála, požehnání, mír: radost vyplňuje vzduch. Ježíš probudil velké naděje, zejména v srdcích jednoduchých, pokorných, chudých, zapomenutých, těch - kteří v očích tohoto světa neznamenají nic. Chápe lidské utrpení, on ukázal tvář Božího milosrdenství, a on se sklonil, aby léčit tělo i duši.

 

To je Ježíš. To je jeho srdce, které se dívá na nás všechny, vidí naše nemoci, naše hříchy. Láska Ježíše je skvělá. A tak, když vstoupí do Jeruzaléma, s touto láskou, dívá se na nás. Je to krásná scéna, plná světla - světlo Ježíšovy lásky, lásky jeho srdce - radosti, slavení.

 

Na začátku mše svaté jsme udělali to samé... Mávali jsme svými palmami, (možná i dlaněmi), našimi olivovými větévkami. Taky jsme přivítali Ježíše, my vyjádřili také radost nad tím, že ho můžeme doprovázet, vědět že je blízko, přítomný v nás a mezi námi jako přítel, bratr, a také jako Král: je takovým zářícím majákem pro naše životy. Ježíš je Bůh, ale on se snížil chodit s námi. On je náš přítel, náš bratr. Osvěcuje naši cestu. A tímto způsobem jsme ho dnes přivítali. A tady první slovo, které bych chtěl říct, je to: "radost". Nebuďte muži a ženami smutku: Křesťan nemůže být nikdy smutný! Nikdy nepodléhejte beznaději, malomyslnosti nebo zoufalství. Naše radost se nerodí s vědomím vlastnictví nějakého majetku, ale naopak ze setkání s Osobou: s osobou Ježíše v našem středu. Ta radost se rodí z jistoty, že s Ním nejsme nikdy sami, a to i při těžkých chvílích, i když naše životní cesta je plná problémů a překážek snad, které se zdají být nepřekonatelné, a že jich je mnoho! A v tomto okamžiku nepřítel, ďábel, přijde, často převlečen za anděla, a lstivě k nám mluví. Neposlouchej ho! Pojď s námi za Ježíšem! Doprovázíme, následujeme Ježíše, ale nadto vlastně víme, že to On doprovází nás a že nás nese na ramenou. To je naše radost, to je naše naděje, kterou musíme vnést do tohoto světa. Prosím, nenechte si ukrást naději! Ať není ukradena! Naděje, kterou nám Ježíš dává.

 

2. Druhé slovo. Proč Ježíš vstupuje do Jeruzaléma? Nebo lépe: jak Ježíš vstupuje do Jeruzaléma? Zástupy ho provolávají za Krále. A on to nepopírá, neříká jim, aby mlčeli (srov. Lk 19:39-40).  Ale s jakou kategorii nebo typem Krále se shoduje Ježíš? Pojďme se na něj podívat: jede na oslu, on není doprovázen soudním dvorem, ani není obklopen armádou jakožto symbol snad moci. On je přijat skromnými lidmi, jednoduchými lidmi, kteří mají smysl vidět v Ježíši něco víc (tehdy bylo jméno "Ježíš" asi tak běžné jako v naší době a krajině jméno Honza), mají smysl pro víru, která říká: tady je Spasitel. Ježíš nevstupuje do Svatého města přijímat pocty vyhrazené pozemským králům, mocným, vládcům. On tam vstupuje, aby byl zbičovaný, urážený a zneužíváný, jak Izaiáš předpověděl v prvním čtení (srovnejme Iz 50:6). On vstupuje, aby obdržel korunu z trní, hůl, fialový plášť: jeho královský majestát se stane objektem výsměchu. On vstupuje do Jeruzaléma, aby vystupoval na Kalvárii s tou dřevěnou zátěží. A to nás přivádí k tomu druhému slovu: "Kříž". Ježíš vstupuje do Jeruzaléma, aby zemřel na Kříži. A je to právě tady, kde jeho královský majestát vyzařuje božským způsobem: jeho královský trůn je dřevo kříže! Připomíná mi to, co Benedikt XVI. řekl Kardinálům: "vy jste princové, knížata, ale ukřižovaného krále". To je trůn Ježíše. Ježíš ho bere na sebe ... Proč Kříž? Protože Ježíš bere na sebe zlo, špínu, hřích světa, včetně hříchu nás všech, a on to čistí, on to čistí svou krví, s milostí a láskou Boží. Pojďme se podívat kolem sebe: kolik ran lidstvo utrpělo od zla! Války, násilí, ekonomické konflikty, které zasáhly nejslabší, chamtivost po  penězích. Když jsme byli malí, naše babička říkávala: "Rubáš nemá kapsy". Láska moci, korupce, trestné činy proti lidskému životu a proti stvoření! A - jak každý z nás ví, a je si vědom - naše osobní hříchy: naše neúspěchy v lásce a úctě k Bohu, vůči bližnímu a k celému  stvoření. Ježíš na kříži cítí tíhu celého zla, a silou Boží lásky ho dobývá, a porazí ho svým vzkříšením. To je to dobré, co pro nás Ježíš dělá na trůnu kříže. Kristův kříž objatý s láskou nikdy nevede ke smutku, ale k radosti, k radosti ze záchrany. Tímto objetím uděláme aspoň něco malinko z toho, co udělal On v den své smrti.

 

3.  Dnes, na tomhle náměstí, je tu mnoho mladých lidí: Před 28 lety se tu v Itálii konal na Květnou neděli Světový den mládeže. To je naše třetí slovo: mládí! Milí mladí přátelé, viděl jsem vás v průvodu, jak jste přicházeli, myslím na vás jak slavíte kolem Ježíše, máváte olivovými větvemi. Myslím na vás, když křičíte Jeho jméno a vyjadřujete svou radost nad tím, že jste s ním! Máte důležitou roli ve slavení víry! Přinášíte nám ostatním radost víry a říkáte nám, že musíme prožívat víru mladým srdcem, pořád: mladé srdce, i ve věku třeba sedmdesáti nebo osmdesáti let. Drazí mladí! S Kristem srdce nikdy nezestárne!  Už všichni, i vy, víme velmi dobře, že Král, kterého budeme sledovat a který nás doprovází, je velmi zvláštní: on je Král, který miluje i na kříži a který nás učí sloužit a milovat. A vy se nestydíte za Jeho kříž! Naopak, objímáte Ho, protože jste pochopili, že je to o tom, abychom se dávali, v objevování, že máme opravdovou radost, a že s Jeho láskou Bůh zničil zlo.

Nesete poutní kříž přes všechny kontinenty, podél silnic světa!  Můžete jej nosit v reakci na Ježíšovu výzvu: "Jděte, získejte za učedníky všechny národy" (Mt 28,19), která je tématem Světového dne mládeže v letošním roce. Přenášíte ho, abyste tak druhým řekli, že na Kříži Ježíš rozebral do poslední cihly zeď nepřátelství, která rozdělovala lidi a národy, a že On přinesl usmíření a mír. Přátelé, i já se vydávám na cestu s vámi, ode dneška, ve stopách blahoslaveného Jana Pavla II a Benedikta XVI. Jsme už blízko další fázi této velké pouti Kříže. Těším se radostně na červenec v Rio de Janeiru! Uvidím vás v tom velkém městě  Brazílie. Dobře se připravte - duchovně - ve svých komunitách, ať naše setkání v Riu může být znamením víry pro celý svět. Mladí lidé musí říct světu: následovat Krista je dobré, je dobré jít s Kristem, poselství Krista je dobré. Až na konec země a existence - vzít tam Ježíše, je dobré!

Tři slova: radost, Kříž, mladí.

 

Prosme o přímluvu Pannu Marii. Ona nás učí radosti ze setkání s Kristem, lásce, se kterou se musíme dívat na patu kříže, a nadšení mladého srdce, s nímž Ho musíme následovat během tohoto Svatého týdne, a po celý život. Ať se tak stane.

(Přeloženo z tohoto originálu.)

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková