Babi, díky...

... dneska během oběda:

dojídáme polívku, načež řekne: "A kde máš maminku?" 

"Mamka? Ta je v práci už od rána, skoro každý den, babi. Jenom v sobotu a neděli býváme všichni víc pohromadě. Však víš..."

Ona reaguje: "V práci? každýýýý den? ...hmm,  to je hrozne." 

(Sice nemůžete slyšet tón jakým to řekla, ale oba nás to v tu chvíli tak nějak rozesmálo, stejně jako okamžik nato zase jiná věc...)

... obyčejně je možné přímo od našeho kuchyňského stolu koukat na siluetu kostela - asi kilometr vzdáleného.

Babi sedí zrovna na takovém místě, ale zaskočí mě větou:

"Ani nevidím na kostel, taková je tam mlha..."

Protože nemám takový pocit, zkouším odhrnout roh záclony, a skláním hlavu do výšky jejích očí s větou:

"Ale teď ho vidím!"

Ona na to: "No, to je od Tebe pěkné."